Dearomatizace středních destilátů

V leteckých petrolejích je obsah aromátů limitován zejména s ohledem na to, že při jejich spalování vzniká hodně sazí, které při velkých rychlostech působí erozivně na turbinu. V motorové naftě aromáty zhoršují spalovací vlastnosti (snižují cetanové číslo) a jsou tedy opět méně žádoucí složkou.

Obsah aromátů v primárních petrolejích a plynových olejích se pohybuje obvykle v rozmezí 20 - 40 % hm., obdobné frakce z termického a katalytického krakování obsahují 50 - 70 % hm. aromátů. Snižování obsahu aromátů ve středněvroucích frakcích se provádí pomocí hydrogenace.

Mírné snížení obsahu aromátů ve středněvroucích frakcích je obvykle realizovatelné na běžných hydrorafinačních jednotkách s tím, že se použije katalyzátor s větší hydrogenační aktivitou (např. Ni-W/Al2O3 a Ni-Mo/Al2O3), zvýší se parciální tlak vodíku a případně zmenší objemová rychlost. Hluboká dearomatizace středních frakcí, při které se obsah aromátů snižuje o desítky procent se obvykle provádí ve dvoustupňových hydrogenačních procesech.

Schéma dvoustupňové dearomatizace středněvroucích ropných frakcí
(1 - trubková pec, 2 - desulfurační reaktor, 3 - separátor plynů, 4 - hydrogenační reaktor,
5 - frakční kolona, 6 - vypírka H2S a NH3, 7 - vodíkový kompresor)

Předehřátá surovina se smíchá s cirkulačním vodíkem, v peci se ohřeje na reakční teplotu a vede se do desulfuračního reaktoru, ve kterém se hluboce odsíří. V separátoru se z produktů odstraní přebytek vodíku spolu se sulfanem a amoniakem. Odsířený produkt se smíchá s přebytkem čerstvého vodíku, znovu se ohřeje v peci a v hydrogenačním reaktoru se ve zvoleném rozsahu zhydrogenují aromatické uhlovodíky. Po odstranění plynné fáze v separátoru se produkt ve frakční koloně zbaví C3 a C4 uhlovodíků a benzinu, které vznikly v důsledku štěpení.

Produkt vedený do hydrogenačního reaktoru je hluboce odsířený, proto se hydrogenace obvykle provádí na katalyzátorech obsahujících platinové kovy, které mají větší hydrogenační aktivitu než sirníky kobaltu, molybdenu, wolframu a niklu, které se používají v desulfuračním reaktoru. Plyny uvolňované v separátorech obsahují hlavně nezreagovaný vodík (desulfurace i dearomatizace se provádí v přebytku vodíku), sulfan, amoniak a štěpením vzniklý metan a etan. Z těchto plynů se vypere sulfan a amoniak a vyčistěný vodíkový plyn se po kompresi recykluje. Část vodíkového plynu se odtahuje, aby se v něm příliš nezvětšovaly koncentrace metanu a etanu. Jako příklad jsou uvedeny vlastnosti produktu získaného dearomatizací plynového oleje z katalytického krakování.

Vlastnosti produktu dearomatizace plynového oleje z katalytického krakování