Vývoj kvality motorové nafty
První normy na kvalitu motorové nafty pocházejí z 50. let 20. století. Obvykle byly k dispozici dva druhy motorové nafty – letní a zimní, popřípadě nějaký přechodový typ. Pro speciální použití, především pro vojenské účely byl k dispozici jeden nebo dva arktické typy. Porovnáme-li normy za sebou tak, jak postupně vycházely, zjistíme, že k největším změnám docházelo především z hlediska nízkoteplotních vlastností motorových naft a obsahu síry.
Radikální snižování obsahu síry s sebou však přineslo jeden problém. Ukázalo se totiž, že hluboce rafinovaná motorová nafta s obsahem síry pod 500 mg/kg ztrácí svou přirozenou mazací schopnost. Snížení mazivosti motorové nafty může způsobovat problémy u vstřikovacích čerpadel vznětových motorů. Jakékoliv netěsnosti, nepřesnosti popř. chyby na těchto velmi důležitých součástech motoru jsou příčinou zhoršené ekonomiky provozu, nižšího výkonu a v neposlední řadě i výrazně horších emisních charakteristik. Značně náchylná vůči zadření jsou zejména rotační vstřikovací čerpadla, která jsou přímo mazána motorovou naftou.
Motorová nafta s obsahem síry nad 0,2 % (m/m) vykazovala velmi dobrou ”přirozenou” mazivost, která byla dána přítomností stopových množství uhlovodíků obsahujících síru, dusík, kyslík apod. Při takovém obsahu síry se tedy nevyskytovaly žádné vážnější problémy se vstřikovacími čerpadly. Avšak v současné době, kdy se takřka v celé Evropě vyrábí s ohledem na zlepšení ekologických poměrů motorová nafta s obsahem síry hluboko pod hodnotu 500 mg/kg, je nutno věnovat tomuto parametru maximální pozornost.
Problém s mazivostí motorové nafty se objevil při provozních testech s neaditivovanou motorovou naftou ze Švédska třídy Class 1, kdy se zcela jednoznačně prokázalo, že dochází ke zhoršení činnosti vstřikovacích čerpadel již v průběhu velmi krátké doby provozu (řádově již po několika hodinách).
Z tohoto hlediska je proto značně riskantní, když někteří automobilisté např. ve svých osobních vozech používají zejména v zimních měsících místo klasické motorové nafty petrolej v dobré víře, že jim nebude palivo ”zamrzat”. Pokud současně nepřidáme vhodnou mazivostní přísadu, důsledkem tohoto počínání může být za nepříznivých okolností až poškození vstřikovacího čerpadla v hodnotě mnoha desítek tisíc korun. Mnohem citlivější na poškození s ohledem na konstrukci jsou vstřikovací čerpadla osobních a lehkých dodávkových automobilů. U nákladních automobilů není nebezpečí zadření vstřikovacího čerpadla tak výrazné.
Další vývoj kvalitativních požadavků již byl určován téměř výhradně rostoucími požadavky na ochranu životního prostředí. Mezníkem ve vývoji kvality motorových naft byla stejně jako v případě automobilových benzinů směrnice EU 98/70/EC. Kromě úpravy maximálně povoleného obsahu síry a některých dalších parametrů se zde zavádí jeden zcela nový, a to obsah polyaromatických uhlovodíků.
Kontakty
Odborný garant
