Výskyt ropy ve starověku

Jedna z nejstarších zmínek o ropě a jejím využití pochází z Mezopotámie. Podle Starého zákona dostal Noe před 6000 lety před přicházející potopou pokyn od Boha „postavit ze dřeva loď s komorami a zevnitř i zevně ji vysmolit naftou".

Slovo „nafta" je sice chaldejský výraz pro smůlu, ale mohlo jednat jedině o "smůlu ze země". Slovo „nafata“, značící také prosakující kapalinu. A ta v mnohých místech na území tzv. Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem volně vyvěrala ze země a když zoxidovala, byla z ní výborná lepicí a těsnicí hmota. Především asfalt byl známý jako pojivo (cihel) už ve starém Babyloně. (6. stol. př. n. I), ale byl využíván i jinde než ve stavebnictví. Ropa sloužila ve válkách i jako bojová zápalná látka. Sloužila také k izolaci proti vodě, užívala se ke svícení v olejových lampičkách, k olejování kovových součástek vozů a různých mechanismů a k jejich konzervaci proti rzi, byla doporučována k léčení některých nemocí lidí i zvířat.

Přirozený vývěr plynu v turecké Chimaria.
Přirozený vývěr plynu v turecké Chimaria.

Sumerské hliněné tabulky z doby 3000 let před Kristem obsahují výrazy olej z bitumenu či přírodní bitumen, jež označují ropu. V klínovém písmu se ropa označovala jako „ia-kur-ra", ale klínové písmo znalo také výraz „assir", což je svítící voda, tedy nepochybně lehký olej.

V řečtině a latině se s pojmem „nafta“ setkáváme též, ale zároveň se tu ropa skrývá i pod jinými názvy, jako např. „bitumen liquidum" (tekutá živice) či „oleum". Díky informacím v řeckých a latinských pramenech hellénistického a římského období se pak dovídáme i o řadě jiných lokalit a území, kde byly známy a často z povrchových výronů nebo kopáním těženy a různě využívány přírodní uhlovodíky:

  • Např. Caesar (100—44 př. n. I.) píše, že Keltové v dnešní Francii užívali horké smůly (nejspíše asfaltu) při obraně svých oppid.
  • Římský básník Lucretius Carus (97—55 př. n. I.) znal ropný pramen v řecké Dódóně,
  • architekt Vitruvius píše v 1. stol. př. n. l.
    • výskytu ropy na řece Liparis v městě Sólech v Kilíkii (dnes jižní Turecko), na blíže neurčeném jezeře v tehdejší Aithiopii
    • prameni, na kterém plave „olej" v Karthágu v dnešním Tunisku,
    • asfaltu a ropě u Dráče (tehdy Dyrrhachia) v Albánii a o o prameni ropy u Apollónie (dnes též v Albánii), kopáním se tu získával i asfalt.
    • Dále zná uvedené výrony „smůly" (silně asfaltické ropy?) na Zakynthu,
    • získávání asfaltu na jezeře u Babylóna (dnes v Iráku),
    • na jezerech u loppe (Tel-Aviv) a
    • v „Arábii Nomadum", tj. asi v dnešní Saudské Arábii.
  • Strabón vzpomíná kromě některých už uvedených výskytů
    • sbírání asfaltu z jezera Sirbonis (blízko Mrtvého moře) a
    • nálezy ropy u řeky Óchos (dnešní Herírúd).
  • Římský encyklopedista 1. stol. n. l. Plinius Starší přidává ke zmíněným lokalitám
    • Kommagéné (v dnešním Turecku) a
    • Sidón (Libanon), kde se těžil asfalt,
    • ropu u Babylóna, zde vzpomíná i výskyt čiré „tekuté živice"
    • Agrigenta na Sicílii,
    • u Modeny v Itálii,
    • na Liparských ostrovech a
    • „asfaltový pramen" u města Megalopolis v Řecku. U Babylóna.
  • Knihy Genesis a Exodus mají i zmínky o jeho starém užívání, a to právě při stavbách, a též k izolaci proti vodě. Velmi starou studnu k těžbě ropy či asfaltu (anebo obojího zároveň) měl podle současného autora J. E. Brantlyho i assyrský král Sancherib (705—681 př. n. l.). Ležela u řeky Tigridu, v oblasti, kde starověcí lidé těžili ropu pak ještě i za novoperské říše, o čemž ve 4. stol. n. l. píše římský historik Ammianus Marcellinus.

Ropa byla také ve starověké Číně (podle W. Bóttgera) těžena z až 200 m hlubokých kopaných šachet samotokem nebo pomocí rumpálů.

Při vrtání na solné roztoky došlo též v době vlády dynastie Chán v čínské provincii Sečuán k navrtání ložisek zemního plynu, jehož bylo pak využito jako paliva pro kotle, v nichž byla odpařováním ze solanky získávána sůl, později dokonce k vytápění domácností a chrámů. Uvedený autor mluví dále i o vrtání na ropu, jež zde mělo být započato kolem r. 200 př. n. l.

Z období dynastie Chán (206 př. n. l. až 220 n. l.) jsou doloženy zprávy o skutečných hlubinných vrtbách. Tehdejší bambusový vrtní stožár byl opatřen kladkou a rumpálem. Přes kladku bylo vedeno lano, na jehož konci bylo upevněno vrtné dláto. Jako zátěžek bylo používáno kamenů.

Pokračovat na výskyt ropy ve středověku...

Kontakty


fiogf49gjkf0d
Vysoká škola
chemicko-technologická
Technická 5
166 28 Praha 6 - Dejvice

Ústav technologie ropy a alternativních paliv
Ing. Daniel Maxa, Ph.D.
daniel.maxa@vscht.cz
Odborný garant

fiogf49gjkf0d
Odborným garantem tohoto portálu je Česká národní rada světové rady pro ropu (WPC). Česká národní rada reprezentuje Českou republiku ve Světové radě pro ropu.

WPC


Světová rada pro ropu (World Petroleum Council – WPC) je mezinárodní nevládní organizace, jejíž cílem je prosazování využití vědeckého pokroku, přenosu technologií a posuzování ekonomických, finančních, environmentálních a sociálních vlivů na využívání ropy. Více informací...

Odběr novinek


Přihlásit k odběru novinek
Partner projektu

Česká asociacepetrolejářského průmyslua obchodu

Česká asociace
petrolejářského průmyslu
a obchodu

fiogf49gjkf0d
Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) je dobrovolným zájmovým sdružením petrolejářských společností, které trvale provozují na území České republiky tyto činnosti: • zpracování ropy • dovoz ropy a ropných výrobků • export výrobků z českých rafinérií • tuzemský velkoobchod s ropou a ropnými výrobky • provozování sítě čerpacích stanic pohonných hmot. Více informací...