Doprava a skladování ropy
Ropovody
Ropovody jsou systémy na potrubní přepravu ropy. A to buď přímo z nalezišť ropy, nebo z přístavů do oblastí spotřeby. Střední Evropa, do které můžeme zahrnout Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Rakousko a Českou republiku nacházející se v samém jejím středu, nemá až na výjimky významnější vlastní zdroje ropy. Na druhou stranu jsou ve střední Evropě dostatečné zpracovatelské kapacity rafinérií, které jsou schopny zajistit potřeby jednotlivých regionů v hlavních komoditách, tj. automobilových benzínech a motorové naftě. Rafinérie jsou historicky umístěny v oblastech spotřeby a ropnou surovinu je k nim třeba dopravit. Ropa je dopravována téměř výhradně ropovody (viz obrázek) a jejich trasy jsou dány také historickým vývojem.
Polsko, nové spolkové země SRN, Česká republika, Slovensko a Maďarsko jsou zásobovány ropovodem Družba. Bavorsko a Rakousko ropovodem TAL (Transalpine Pipeline) z Terstu, resp. jeho odvětvením AWP (Adria Wien Pipeline), kterým jsou přepravovány ropy dopravované do tohoto přístavu tankery přes Středozemní moře z různých zdrojů.
Zprovozněním ropovodu Adria vycházejícího z přístavu Omišajl získaly přístup k zásobování ropou z moře počátkem 90. let také Slovinsko, Chorvatsko a Maďarsko, částečně Slovensko a teoreticky také Česká republika. Do tohoto období spadá strategické rozhodnutí vlády České republiky vybudovat samostatné spojení na západoevropskou síť ropovodů a to výstavbou ropovodu IKL (Ingolstadt-Kralupy-Litvínov) vedoucího z Vohburgu do Nelahozevse u Kralup n/Vltavou. Tím si Česká republika zajistila diversifikaci zdrojů, přičemž kapacita ropovodu IKL dostatečně pokrývá potřeby českých rafinérií.
Dalšími ropovody, které diverzifikují zdroje pro ostatní rafinérie středoevropského regionu jsou spojky z přístavu Gdaňsk do Plocku a z Rostocku do Schwedtu, a dálé také propojení mezi bratislavskou rafinérií Slovnaft a rafinérií Schwechat poblíž Vídně v rámci systému ropovodu Družba. Charakteristickým rysem posledního desetiletí byla tedy snaha o zajištění ropné suroviny z více než jednoho zdroje, kterým dnes většina středoevropských rafinérií disponuje.
Alternativní způsoby dopravy ropy
Před vznikem ropovodu Družba se ropa do tehdejšího Československa dopravovala po železnici cisternovými vagóny. Ještě dnes se v některých zemích takto ropa přepravuje, někde také jen v barelech na nákladních automobilech. Přeprava v cisternách je velmi nákladná a ve vyspělých zemích naprosto neekonomická vzhledem k vysoké spotřebě ropy a ropných produktů. Roční výkon současných ropovodů v ČR by šlo jen obtížně nahradit. Přepravené množství by muselo odvézt každoročně 5 218 ucelených vlaků, každý z nich by měl 20 vagónů s 50tunovými cisternami. Každý den v roce by muselo jet více než 14 takových vlaků. Náklady na energii a spotřebu pohonných hmot by byly velmi vysoké a logistické operace velmi náročné.
Neustálé přečerpávání by také vedlo k vysoké zátěži pro životní prostředí na vlečkách a železničních stanicích, také bezpečnost přepravy by šla zajistit jen obtížně. Naproti tomu přeprava ropy ropovodem je výhodná pro všechny, nejen pro dodavatele a zpracovatele ropy, ale i pro ostatní občany ČR, kteří si i v místech trasy ropovodu přítomnost podzemního potrubního systému v krajině většinou ani neuvědomují. Ropovod je nejbezpečnějším a z ekologického hlediska nejjistějším dopravním prostředkem pro hromadnou přepravu ropy. Je-li ropovodu věnovaná soustavná patřičná péče a údržba, jeho životnost se měří na mnoho desítek let, zatížení životního prostředí je nepatrné. Ve světě nyní pracují 90-leté i 120 leté potrubní systémy ve velmi dobré kondici.
Skladování ropy
Nedílným procesem těžby, přepravy a zpracování ropy je její uskladnění. Základním článkem skladovací infrastruktury jsou nádrže. Jejich potřeba vzniká již v místě těžby, kde je potřeba průběžně těženou ropu nashromáždit, odvodnit, zbavit plynných podílů a připravit pro přepravu dálkovody, lodní nebo vlakovou dopravou. Skladovací nádrže jsou nezbytné i během vlastního procesu přepravy. Jedná se především o přístavní terminály, kde dochází k dočasnému uskladnění před nakládkou ropy na tanker nebo při jeho vyčerpávání. Z přístavních terminálů je ropa potrubními systémy čerpána do vnitrozemí, kde jsou umístěna tankoviště. Jejich účelem je jednak dočasné uskladnění, míchání a přípravy optimální směsi rop pro zpracování v rafinériích, dále je na tankovištích dlouhodobě uskladněna ropa jako strategická surovina pro případ krizových situací. Rafinérie taktéž disponují skladovacími kapacitami ropy potřebných k zajištění minimálních zásob.
Kromě nádrží může být ropa uskladněna v podzemních kavernách či porézních horninách. V tomto případě se jedná výhradně o dlouhodobé strategické zásoby, kdy je ropa načerpána do podzemí na desítky let. K uskladnění v podzemí musí být vhodné geologické podmínky, proto se jedná spíše o doplněk ke klasickým nádržím. Největší podzemní zásobníky jsou na severu Německa, ve Francii, Skandinávii a USA.
Kontakty
Odborný garant
